love storry

22. května 2011 v 10:01 | Helenq@ |  Láska
napsala : Helena, alias Helenq@
ŠKOLNÍ LÁSKA
Lana jde první den do nové školy, ale to ještě netuší, co jí potká a nemine.... Lan přišla do prázdné třídy s krásnou květinovou výzdobou. Jako kdyby vešla do malého deštného pralesa s tabulí a okny. Na dveřích stála cedule 1.A třídní učitelka Jana Klačková (1.A na dveřích je proto, že chodí na střední školu). Přemýšlela, jestli si sednout dopředu nebo dozadu, k oknu nebo u dveří. Nakonec si sedla do čtvrté řady u okna - když bude o vyučování nůďo tak bude koukat ven :-). Do třídy v té chvíli přichází pár studentů, kteří se rozsazují s podobnou taktikou jako Lana. Mezi těmito studenty a studentkami je i dooost cool kluk s rozevlátými hnědými vlasy a průzračnýma modrýma očima. To je asi každému jasno, že to s Lanou při pohledu ,,na něj'' trochu zamávalo, asi trochu víc zmávalo, protože si toho všimla půlka třídy a ten nááádhernej kluk Jan jí dokonce nabídnul že si sedne vedle ní. Lana je během úvodní hodiny úplně vedle a pořád tak trochu ,,nenápadně'' pokukuje po Janovi. První hodina pro seznámení studentů dopadla celkem dobře a všichni se rozešli, nejprve do dopravních prostředků, od tramvaje po metro a pak domů. Lana přišla domů a mamka na ní sesypala fůru - ba přímo hromadu otázek... - ,, jaký to tam bylo, vařej dobře, nejsou ty učitelé moc nepříjemný??''. No asi takto se ptají všichni rodiče :-). Druhý den? První hodinu měla 1.A biologii a brali zrovna opakování ze základaky, na neštěstí si Lan zrovna malovala ornamenty na sešit a učitel jí samozřejmě vyvolal.... ,,Z jakých tří minerálů se skládá žula Skálová?''Jasan, že Lana měla ,,hlavu v oblacích'' tak nevěděla, ani na co se jí učitel ptal. Jan do ní nenápadně šťouchnul a pošeptal: ,, křemen, živec a slída''. Lana se trochu zakoktala protože byla ráda, že tak hezkej kluk (její idol od první chvíle) jí podržel před veřejně neoblíbeným učitelem na biologii Tomáškem. Odpověděla ,,křemen, život a síla''. Není asi třeba popisovat, jaké salvy smíchu propukly po takto humorné odpovědi, Lan se mohla ostudou propadnout a Jan se chytal za hlavu. Po, pro Lanu nevydařené hodině biologie, byla její oblíbená čeština s třídní. I když byla v češtině premiantkou, nemohla si pomalu ani vzpomenout na vyjmenovaná slova po ,,z'' a do diktátu napsala: V Ruzini přistávají letadla pozdě v noci i brzi ráno.... Každému je asi jasné ,,čím to je'' ale Lana je pořád mimo a svých ,,zamilovaných chyb'' si pomalu ani nevšímá. Třetí den jede 1.A na takový malý seznamovací výlet k Máchovu jezeru. Lan si nachystala věci už včera, tak jenom popadla krosnu a spacák a vyrazila na nádraží kde byl sraz. Byla mezi prvními, na lavičkách u perónu čekali jenom Dana, Míša a Jan.... Když se všichni sešli zavelel tělocvikář Koroptev a zeměpisářka Drožková k nástupu do osobáku co už čekal na poslední cestující. Cesta ve vlaku utíkala celkem rychle, většina ze třídy poslouchala MP3 přehrávače nebo jen tak koukali z okna a povídali si. Vlakem dorazili až do Starých Splavů a odtud pěšky, k malé osadě chatiček kdy se všichni ubytovali. Určitě stojí za zmínku to, že když Lana lezla na svojí palandu, tak si záhadným způsobem hnula se zápěstím a musela na ošetřovnu. Právě tam byl Jan a probíral s učitelkou Drožkovou a zárověň zdravotnicí, plán na zítřejší službu tábora. Lana se dozvěděla, že zranění jejího zápěstí není nic strašného, ale asi dva dny s ním nemůže moc hýbat, aby se poranění nezhoršilo. Na večer byla uspořádaná organizační schůzka u ohýnku pod širákem, jak co bude vypadat a kdo bude s kým v oddíle. Rozdělovalo se na dva oddíly po 15 lidech. Na Lanu s Honzou (Janem), vyšla služba v kuchyni. Všichni byli znaveni cestou a horkem, a proto rázem usnuli jen co se nasoukali do spacáků. Hned ráno v šest hodin byl někdo vedle Lany nahoře, na palandě. Lan byla rozespalá, ale podle hlasu poznala Jana. ,,Co děláš v mojí posteli?'' ,,Psst, řekl Honza, ,,ať neprobudíš holky, eště mají půlnoc''. ,,A poč mě teda budíš?'' ,,Máme službu v kuchyni, nebo jsi zapomněla''. ,,No jo, uplně''! Přiznala Honzovi Lana. ,, Počkej, jenom na sebe něco hodím a hned pří jdu do kuchyně''. ,,Nechceš pomoct dolů?'' zeptal je starostlivě Jan, ,,už mi to zápěstí tolik nebolí, ale díky'' (Lana si v duchu zaplesala že ,, z toho -možná- něco bude''). Nejdříve z postele potichu, jako duch slezl Jan a pak podal Laně ruku na záchranu, protože jí zápěstí přeci eště trošičku bolelo. Po zdárném sestupu z výšin Laniny postele, se Lana narychlo za dveřmi skříně oblékla a jak jinak, měla zase před ,,svým vyvoleným'' smůlu. Pořád jí nešla zapnout podprsenka a nakonec jí spadla na zem. Honza stál netrpělivě za dveřmi skříně a vyptával se, jestli je se zápěstím vše v pořádku. Lana šeptem nadávala na svojí nemotornost a sbírala podprdu ze země, Jan zvědavě nakukoval (tak aby ho Lana neviděla) přez dveře skříně. Nakonec to dopadlo tak, že si Lan vzala jen tílko a mini kraťasy, usoudila že když je teprve 7. září tak bude teplo. Společně s Janem vyšli z chatky a Lanu uhodila do obličeje hustá ranní mlha a vyskočila jí husí kůže chladem. Jan si toho nemohl nevšimnout, tak jí decentně nabídnul svojí mikinu. Lana byla v sedmém nebi a Jan v duchu hodnotil Laniny nohy, když před ním šla úzkou cestičkou v mini šortkách do kuchyně. Když oba po ranních útrapách s oblékáním překonaly svízele s kohoutkem co pořád kapal, tak začali nosit ze skladu potravin pytle brambor, aby je měli přichystané pro kuchařky na oběd. Honza si hned uvědomil, že Lana nosit brambory nemůže kvůli zápěstí tak jí řekl, ať namaže chleby na snídani máslem. Docela jim to šlo a do půl osmé měli snídani, a částečně i oběd pro celé osazenstvo připravené. Začaly roznášet talíře se zeleninou a chleby na stoly v jídelně a pořád do sebe vráželi, jak spěchali aby bylo vše do osmi hotové. Museli se tomu oba smát, protože jinak to nešlo... Lana zrovna vycházela z kuchyně a Jan pádil dovnitř pro další talíř s chleby. Nakonec to vyřešili celkem dobře, Lana stála u dveří co spojovaly kuchyň a jídelnu, a podávala Honzovi talíře s jídlem, které roznášel po stolech. Vyšlo jim to dokonce o pár minut dřív, tak že měli čas si také trochu popovídat. Povídali si o všem možném. Najednou se Honza zahleděl do obličeje Lany a potichu jí řekl: ,,máš moc hezké oči''. Romnatickou chvilku pokazil tělocvikář Koroptev s tím, že už je čas na ranní nástup. Celý tábor byl na nohou, Lana si ještě do chatky šla pro mikinu, aby si v tom zmatku náhodou někdo nevšiml, že nemá svojí. Rychle si rozhodila spacák aby vyvětral a běžela na hřiště a zároveň takové malé shromaždiště celého osazenstva. Po krátké ranní rozcvičce s učitelem, se všichni přesunuli do jídelny. Byl tam docela zmatek a tak se Lana ani namohla dohodnout s Honzou, jestli si sednou vedle sebe. Drožková i Koroptev se radovali, že jim ta organizace malého třídního ,,seznamováku'' docela jde, ovšem do té chvíle, než spatřili chaos v jídelně... Po zdárném nasnídání, se všichni kromě Lany a Honzy, přesunuli k Máchovu jezeru, jak jinak, než kvůli koupání. Osada chatiček ve kterých sídlila 1.A byla jenom necelých 200 metrů od koupaliště, tak bylo dohodnuto, že jak Lana s Honzou uklidí jídelnu, tak přijdou za ostatními. Honza s Lanou si dali s úklidem jídelny docela velkou práci. Museli ze stolů otřít rozlitý čaj, nanosit do kuchyně nádobí a umýt ho, a pak ještě připravit příbory s talíři na oběd. ,,Tak kde jsme to skončili?'' řekl Honza, když už měli práci v jídelně i kuchyni hotovou. ,,Jak skončili, už máme všechno hotovo, jenom se navlíkneme do plavek, vezmeme si ručníky a deky a jdeme na koupálko''... ,,To jsem nemyslel'' odvětil Honza zmatené Laně. ,,A co teda?'' ,,Už jenom tohle'' řekl Honza a políbil Lanu na pusu. Lan byla docela zmatená, ale hormony jí nedali spát... Ještě notnou dobu se líbali v jídelně, a pak se rychle převlékli do plavek a uháněli za třídou (už tak měli docela zpoždění....). Koupání si všichni docela užili, ale Lana seděla na dece a snila o nedávném zážitku s Honzou. Nemohla ještě moc plavat, to kvůli zápěstí. Najednou přiběhl Honza k Lanině dece a posunul si svůj ručník tak, aby byl co nejblíže Laně. Ještě byl celý mokrý od vody a řekl Laně ,,ty se nepůjdeš koupat?'' Lan trochu zesmutnila že nemůže ruku pořád moc namáhat. ,,Víš já bych ráda, ale co moje ruka?'' ,,To bude v pořádku, vždyť Drožková říkala, že to není nic vážného.'' Lan to chvíli rozmýšlela, ale nakonec kvůli Janovi řekla že tedy půjde. ,,Tak já teda jdu, ale jenom na chviličku, jo a kdybych se topila, zachráníš mě?'' Řekla s trochou nadsázky Lana. ,,To víš že bych tě nenechal na pospas'' Odpověděl láskyplně Honza. Lana si koupálko s Honzou opravdu užila. Přišel večer a posezení u táboráku. Po krátkém poučení, co se zítra bude dělat, měli všichni hodinu osobní volno. Někdo hrál badminton a jiní zalezli do spacáků. Lana přešlapovala za svojí chatkou a čekala na Honzu, jak si domluvili. Stála tam bezmála už půl hodiny a Jan nikde. Čekání jí už docela omrzelo, tak šla do Honzovi chatky (samozřejmě tak, aby jí nikdo neviděl)podívat, se co se stalo. Jan a jeho spolubydlící: Tomáš a Ondra, hráli prší, jako by nic. Lana se vymluvila, že si s Honzou musí promluvit kvůli službě na zítřek. Jakmile za Lanou a Honzou zaklapli dveře Honzovi chatky, tak se Lana začala ptát: ,,proč si nepřišel na naše smluvené místo?'' ,,To si na mě zapomněl?'',,Hele nešlo to'' začal se Laně omlouvat Honza. ,,Musel jsem eště s Drožkovou řešit službu na zítřek a vysvětit Markovi s Jirkou co mají v kuchyni všechno udělat'' ,,A proč si teda nepřišel potom'' ptala se už méně rozzlobeně Lana. ,, Kluci, že mám s nima jít hrát karty, nevěděl jsem co jim říct....''Lana si trochu povzdechla, ale všechen smutek byl rázem pryč, když jí Honza natrhal na přilehlé louce kytku čekanek. Chvíli si povídali, ale pak museli na večeři s celým táborem. Po večeři zase sklízeli ze stolů a ostatní hráli na hřišti vybíjenou. Jako vždy se jejich ,,rozloučení'', alias dělání před ostatními že mezi nimi nic není, neobešlo bez pár polibků. Konečně jejich denní služba v jídelně a kuchyni skončila, a mohli si naplno vychutnávat ,,seznamovák''. Přišel třetí, kritický den a v táboře panovala pohoda a mezi Lanou a Honzou láska :-). Po ranním nástupu a rozcvičce, se všichni narychlo nasnídali a vyrazili do okolních lesů na túru. To se Laně a Honzovi docela hodilo, nabídli se, že půjdou o pár kroků dopředu aby zjistili, jestli neleží přes cestu strom nebo jiná překážka. Pravý důvod byl sice úplně jiný, ale ten ví jenom oni dva... Túra se docela povedla, dokonce narazili i na malý lesní pramínek. Drožková se hned rozpovídala o svém předmětu, zeměpisu a o tom, že lesních pramenů ubývá. Skoro každý předstíral že poslouchá, a někdo se ani neobtěžoval předstírat. Lana s Honzou byli zase o pár kroků na před, drželi se za ruce a pořád se ohlíželi, aby je nikdo neviděl. Skupina se začala blížit od praménku k Laně a Honzovi, honem si pustili ruce, jako by pořád jen tak čekali. Na večer všichni utahaní, přišli do tábora, navečeřeli se co hrdla ráčila, byla míchaná vajíčka se šunkou. Pak jako každý večer, byla schůzka u ohýnku. Lan seděla n lavičce u ohně a čekala na Jana. Jako by ,,náhodou'', bylo vedle ní volné místo:-). Jan ale stále nešel a Laně to začínalo být docela divné. Nenápadně se odplížila od ohýnku s tím, že si musí odskočit. Došla k Honzově chatce, potichu otevřela dveře, ale nikde, nikdo... Že by zase nemohl kvůli klukům? Pomyslela si Lana. Najednou vidí, že proti ní někdo jde. Bylo už šero, tak postavu v dálce nemohla poznat. Pro jistotu se schovala za chatku, aby jí nikdo neviděl, když má být na WC. Slyšela Honzu a nějaký holčičí hlas, opatrně vykoukla zpoza rohu chatky a poslouchala jejich rozhovor. ,,To jsi fakt hodná, že jsi mi to řekla. Nemyslel jsem si že to bude taková mrcha, a to jsem s ní chtěl chodit...'' Říkal Jan Haně. ,,To je v pohodě, hlavní je že to víš. Myslím to pro tvoje dobro, vždyť ti musí být jasné, že mi na tobě záleží.'' Pak ještě dodala: ,,Laně nikdy nemůžeš věřit, je to prolhaná zmije.'' Lana, co byla schovaná za Honzovou chatkou, vůbec netušila, o co tu jde. Bylo jí ale jasné, že slova co právě řekla Hana Honzovi, nevěstí nic dobrého. Zmatená Lan se vrátila k táboráku, ale už si s ostatními nezpívala písničky, při kterých každý večer hrála Drožková na kytaru. Potom se všichni rozešli do chatek a šli spát. Jediná Lana se stále převalovala, ne a ne usnout. Musela stále přemýšlet nad slovy Hany a Jana. Určitě si povídali o mě, to snad není možný, co mu asi Hana napovídala? Nakonec Lana usnula přemýšlením a vyčerpáním z túry. Čtvrtý den po ránu, se jako vždy opakoval každodenní ,,rituál'', nástup, rozcvička a vytoužená snídaně. Lana si jako vždy sedla ke stolu s Katkou, Evou a její nej. kámoškou - Danou. Po snídani měli všichni trochu času na poklizení chatek a zabalení batohu na koupálko, k ,,Mácháči''. Eva a Katka stihly zabalit o trochu dříve než Dana s Lanou. Odešly z chatky a zapovídaly se s ostatními, co už byli připraveni k odchodu na hřišti. Dana vycítila příležitost k rozhovoru mezi čtyřma očima a hned začala: ,,hele, ty chodíš s Honzou?'' ,,Jak tě to jenom napadlo'', opáčila Lana ze strachu z prozrazení. ,,Ví to už půlka seznamováku'' řekla Dana , už tak nervózní Laně. ,,No jo, dobrý...'' rozpovídala se Lan a sedla si na postel vedle Dany. ,,Mě se dost líbí, a já jemu nejspíš taky, když jsme měli službu v kuchyni tak jsme se dokonce i líbali'' ,,No nekecej!'' Řekla trochu nadšeně a zároveň trochu šokovaně Dana.... ,,Včera jsme se měli spolu sejít, ale on nepřišel'', dodala zdrceně Lan. ,,Právě o tom s tebou chci mluvit'', ,,o čem?'' ,skočila Daně do řeči Lan. ,,O tom, že Hana o tobě začala roztrubovat pěkný řečičky. Prý chceš Honzu jenom kvůli tomu, že jsi se s Katkou vsadila a vyhraješ, když ti nabídne, abyste spolu chodili'' Co že??? Rozhořčila se Lana nad sprostou pomluvou. Dana jí začala uklidňovat: ,,promluv si s ním, holky říkaly, že to nejdřív nakukala Honzovi.'' Laně blesklo hlavou ,, tak to byl určitě ten jejich včerejší rozhovor.... Ta mrcha!'' ,,Udělej to, jak jsem ti řekla. Dneska na koupálku si s ním můžeš promluvit, nikdo vás neuvidí a neuslyší, všichni se budou ráchat ve vodě....'' Poradila ještě jednou Dana, rozzlobené Lan. ,,Jo, máš pravdu, teda já tě nemít... Co bych bez tebe dělala?'' ,,To já nevím'' uzavřela důvěrný rozhovor Dana, ale teď už musíme honem na hřiště, aby jsme to stihly! ,,No jo, máš pravdu.'' Dodala ve spěchu Lana a popadla batoh. Asi po pěti minutách došli všichni ke koupališti. Rozložili své deky a naskákali do vody. Laně se podařilo odchytnout Honzu v nestřeženém okamžiku. ,,Přijď za dvě minuty k tomuhle stromu, musím si s tebou něco vyjasnit.'' ,,Když na tom tak trváš'' odpověděl otráveně Jan a urovnal si ručník. Laně se podařilo Honzovi všechno vysvětlit, to že s Katkou žádnou sázku neuzavřely, i to že ho nadevšechno láskuje. Katka šla zrovna kolem Lany a Honzy, když si o této ,,aféře'' povídali. To je asi každému jasné, že jí pošťouchla Dana, aby Laně pomohla k osvětlení situace. Hned po tomto rozhovoru, si Lana s Honzou posvítili na Hanku. Ta - ač nerada, se přiznala, že se jí Jan taky líbí a také, že ho Laně záviděla.... Lana s Honzou, teď už oficiálně a přede všemi, si dali dlouhatánské políbení a oba naráz skočili do vody. Tam, s ostatními spolužáky dělali kohoutí zápasy a pak se opalovali na sluníčku. Co se týče Hanky, tak ta utopená v ostudě až po uši, odjela hned onen den domů. Honza a Lana byli štěstím bez sebe a Lanina nejlepší kámoška Danča, ta si také nevedla špatně. Ondrovi se totiž dost líbila... Po skončení sedmi denního seznamováku se, všichni vrátili na místo zaslíbené, tudíž školy :-) Seznamovák fakt zafungoval a u někoho více, než bylo v úmyslu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama