příběh Dany (love storry)

18. září 2011 v 19:37 | Helenq@ |  Láska
Čauky holky, tak už mám konečně čas sem něco napsat. Tentokrát to bude love storry :-)

Tento příběh se nestal až tak dávno a tak vám ho budu při dobré paměti vyprávět. Byl zrovna čtvrtek a já se vracela zmožená ze školy. Vlekla jsem celý bágl učebnic a ještě tašku s hudebkou. Poslouchala jsem MP trojku a koukala jsem se jak se říká do blba, z okna. ,, Konečná stanice, prosíme vystupte''. Ozvalo se z reproduktorů tramvaje. Vystoupila jsem a spěchala na autobus. Konečně doma, už jen odemknout dveře a .... ouha! V tom spěchu jsem nechala tašku s hudebkou v tramvaji. Bezva... Další den v pátek, jsme měli díky tomu, že nám odpadla hodina jen 6 hodin. To na SŠ docela jde. Naštěstí jsme neměli HV a tak jsem ztracené věci nepotřebovala.Máma to, že jsem tááák chytrá a nechám si tašku s učebnicí hudebky a dalšíma věcma v tramvaji, zatím naštěstí neví.A co víc, v té tašce byla také moje příčná flétna... Šla jsem se tedy ptát do vozovny, jestli náhodounenašli nějakou tašku s modrými pruhy. Co je víc horšího než kec typu: ,, ne bohužel, žádná tam nebyla''. ,,Super, horší to snad bejt nemůže''. Víkend utekl jako voda a zase do školy. A jako 1. hodina hudebka. Učebnice by se dala oželit, horší t je ale s flétnou a sešitem. - Zrovna mě učitel vyvolal na zkoušení, se sešitem samozřejmě.
Pondělí stálo díky počátečnímu neúspěchu za nic, ale za to úterý... ,,Prosím Danu Skálovou do ředitelny školy, opakuji, prosím Danu Skálovou do ředitelny školy''. Hups... že by nějakej průšvih o kterém nemám zatím ani zdání ?? Ne, naštěstí to průšvih nebyl. Došla jsem do ředitelny a tam byla má taška s hudebkou. Kde se tady vzala, říkám si v duchu. ,,Dano, pojď dál''. Pokynul na mě ředitel. ,,Dobrý den''. Slušne, ale spíš z povinnosti pozdravím. ,,Nějaký chlapec včera po sedmé hodině donesl tvé věci, prý sis je zapoměla v tramvaji''. ,, Moc vám děkuji''. Vysypu ze sebe a raduju se, že jsem to mámě zatím neřekla. Docela solidní scéna by se u nás doma udála, kdybych jí to prokecla... Uff, jsem tomu ,,neznámýmu'' celkem vděčná :-). A opět každodenní rituál, tramvaj a bus. Jo, jasan. Tentokrát nic nezapomenu. Zase v uších sluchátka, ale tentokrát nekoukám z okna. Pořád se dívám po tramvaji. Kdo se mnou mohl ve čtvrtek jet? Kdo mi donesl tašku do školy?
Najednou, až skoro uplně v zadu, v tramvaji vidím kluka. Pořád se na mě kouká. Co na mě vidí říkám si, ale zároveň mám takovou tu ,,vnitřní radost'', že se na mě alespoň nějakej hezkej kluk mrkne... Blik, cvak. Aha, už mi je to jasný, to on mi přinesl ty věci do školy. Vždyť přece říďas říkal, že mi ty věci donesl nějakej kluk. Že by to byl faticky on? Neuběhne ani pár minut mého přemýšlení a už jsem na konečný. Hurá na autobus a konečně domů. Čekám na zelenou, abych mohla přez přechod a ten kluk je pořád semnou. Čeká také u přechodu a docela blízko mně. Poměrně hezkej (ostatně jek už bylo řečeno). Má zelený oči a takový rozevlátý, černý vlasy. Už jsem to nevydržela a tak jsem se odhodlala k tomu pověstnýmu prvnímu kroku. ,,Nevíš kolik je hodin'' ? ,,Ahoj, je třičtvrtě na 4''. ,,Díky'' ,,Já jsem Patrik''. ,,Já jsem Dana''. ,,Tak co, už si dáváš pozor na hudebku''. ,,Jo, to víš že dávám''. ,, Jsem si myslela že jsi to byl ty a podle čeho jsi vlastně věděl, kam s těma věcma jít a proč jsi to pro mě vlastně udělal'' ? ,,Přece podle štítku na sešitu a navíc na stejnou školu jako ty, chodila moje starší ségra a tak jsem přesně věděl kam mám jít. A co se týká toho, proč jsem to udělal... ... třeba pro to, že se mi líbí tvoje oči''. Jen jsem se na něj vděčně usmála a pak jsem si uvědomila že už musím na autobus. ,,Hele já fakt musím'' ,,Kolikátkou jedeš'' ? ,, dvěstědvacetpětkou'' ,,Práv ti ujíždí'' Fakt, autobus byl už za zatáčkou a já jsem s tím nic nemohla dělat. ,,Nechceš si zkrátit čekání třeba tím, ža bych tě pozval na zmzku''? ,,Tak jo'' Tak jsme teda šli do Mekáče na MC Flurry. Nějakým ,,záhadným'' způsobem, se naše zastávka na zmzku protáhla až do půl 6. Pořád jsme kecali o různých věcech a minutu, po minutě, jsme se sbližovali čím dál víc. Čím dál tím víc se mi líbil. Nakonec jsem stihla, teda spíš stihly autobus ve třičtvrtě. On mě doprovodil až ke dveřím. Bylmoc milej a na rozloučenou mi dal sladké políbení na rty. ,,Jdeš zítra do kina'' ? - zeptal se ještě. ,,To víš že jo'' :-) ,,Moc se mi líbíš '' ,,Vždyť ty mě taky Patriku. Pohladil mě po vlasech a zamával mi na rozloučenou. Vzduchem mi ještě poslal polibek a zmizel za protějším domem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama